Májové toulky přírodou
Loňské cestování za přísných hygienických podmínek mnohé z nás odradilo někam jezdit nebo chodit. Výletů pro členy Klubu důchodců ze Stříteže bylo mnohem méně než plánovali. Je tady rok 2022 a většina občanů naší země si vskutku oddychlo, když pominuly předepsaná opatření a život se pomalu dostává do normálních kolejí. Tak proč to nevyužít a hurá do přírody!
Sedm členů klubu a jeden cyklista se vydali na svůj první výlet. Cílovým místem se stal vrchol hory Filipky. V nádherném měsíci máji se člověk v přírodě cítí báječně. Může při svých procházkách sledovat, jak se příroda probouzí ze zimního klidu. Na místě naší túry u železniční stanice v Hrádku se sešly čtyři ženy I.Foberová, I.Neumanová, A.Grygová, A.Němcová a dva muži K.Moškoř a P.Szalbut. Již zmiňovaný cyklista M.Nogol jel na svém elektrokole svou trasu a měli jsme se potkat na určeném místě. Už na samotném začátku cesty jsme se potkali také s místními seniory, kteří měli podobný cíl jako my. Ač odešli rychleji po chvilce jsme je na prvním stoupání kolem domků dohnali. Třeba objektivně přiznat, měli jsme přece jenom menší věkový průměr a to je při makačce do kopce znát. Jak jsem již zmínil, příroda je v rozkvětu a každý náš pohled do zahrad, lesů i na vzdálené kopce na druhé straně jako jsou Kozubová, Ostrý či Javorový nás navnadil jít dál v obdivu nad krásou stvoření. A co zajímavého jsme po trase viděli? Nejen vše působí na nás pozitivně, ale s jistými obavami jsme na jedné louce viděli ležet nehnutě krávu. Její nepřirozená poloha nejevila nic dobrého, asi už to měla za sebou. Naše kratičká zastávka pak byla u bývalého střediska třinecké energetiky. Už neslouží ve svém rozsahu jako tomu bývalo a v týdnu, mimo turistickou sezónu, je zde zavřeno. Vzali jsme tedy za vděk vlastními zdroji a pak směřovali dál k vytčenému cíli. Jen kousek nad střediskem nás vítali někteří hrádečtí senioři, které jsme před tím předběhli. Zkrátka, znají místní cesty a vzali to kratší variantou, jenže je to stálo dost sil při prudkém stoupání a čekali na zbytek výpravy. My se velice brzy dostali na rozcestí směrem k Filipce a ještě před ním nás potkala jediná turistka směřující už dolů se sdělením: „Aha, to jste asi důchodci ze Stříteže, už na vás čekají v chatě u Labajové“. A skutečně po příchodu k chatě se u přístřešku nacházela klubová vlajka! Jednoduché vysvětlení, cyklista byl na místě dříve a udělal propagaci klubu. Tak nám bylo jasné, jak o nás věděla procházející turistka. Naše cesta ale u chaty neskončila, cílem byl až půl kilometru dál vrchol Filipky nacházející se na rozmezí tří obcí Hrádku, Návsí a Nýdku. Pochopitelně jsme se museli vyfotit a pak již hajdy na nějaké posilnění. Dá se u paní Labajové vybrat a vynikající fazolová nebo gulášová polévka byla dostatečným přísunem kalorií. Samozřejmě výběr jídel je větší, každý si dá to své podle chuti.Počasí nám opět přálo, byť meteroologové hlásili na den našeho výšlapu občasné bouřky. První náznak nějakých změn se nachýlil kolem poledne a my naštěstí schovaní pod přístřeškem poznali první májové kapky deště. My už připraveni k odchodu, za to teprve pomalu docházeli naši senioři z Hrádku. Zpět jsme se vydali po žluté značce přes vrch Loučka a místní část Paseky do Bystřice. Ještě mírné stoupání na počátku k Loučce se pak proměnilo v klesání a závěr túry byl docela nepříjemný po asfaltové komunikaci. Měli jsme v plánu dojít až na bystřické nádraží, ale blížící se mračna i občas slyšící zahřmění v dáli nad Beskydami nás donutilo počkat na autobus a dojet na vlak. Jen co jsme nastoupili do autobusu, spustil se liják. Známá písnička „Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme už jsme tu“ se v našem případě nenaplnila. Přesto jsme odjížděli domů s pěkným pocitem a taky prvními kroky, kterými se náš klub přihlásil do celorepublikové soutěže vyhlášené Radou seniorů ČR „ Pět tisíc kroků pro zdraví“. KaMoš