Jak jsem objevil Pochod pro mozek?

Začalo to únorovým emailem od předsedy Krajské rady seniorů našeho kraje Pavla Gluce. Mezi informacemi o aktivitách rady připojil nabídky na účast v několika akcích. Na měsíc březen tam byla uvedena iniciativa pražského spolku Právě teď! o.p.s., kdy se připravoval pro zájemce celorepubikový projekt v rámci Národního týdne trénování paměti. Prošel jsem si jejich webové stránky a zaujala mne především slova ředitelky tohoto spolku, která řekla: „Osobně pokládám za největší úspěch, že si někdo někde napříč republikou dá tu práci a připraví něco, co možná nastartuje místní tradici a potvrdí, že akce, které mají za cíl spojovat, nejsou otázkou velkých financí, ale velkého srdce.“

To byla výzva jako zvon a hned jsem si vzpomněl, že jsme před pěti roky udělali zajímavou procházku, tehdy na počest 200.výročí od narození Josefa Mánesa. V podstatě mi stačilo jen najít v mém archívu pár informací, které jsem tehdy použil a bylo jasno. Udělal se plakátek, akci jsme podpořili na setkání výboru Klubu důchodců Střítež a taky se oficiálně přihlásili pražským organizátorům.

Vybrali jsme až pátek z vyhlášeného týdne od 10. - 16. března, kdy se mělo po celé naší zemi chodit. Nebyl to záměr jít až v pátek, ale další dny v týdnu jsme zkrátka měli naplněny jinými akcemi, což je u seniorů skoro normální. Jak se blížil den D, pomalu jsme zklamaně přijímali blížící se předpověď počasí. První dny v týdnu neuvěřitelné teplo, ale ke konci hlásili prudké ochlazení, déšť, sníh i mrazy. Ve čtvrtek večer už bylo jasno, že nikam nepůjdeme, což se záhy potvrdilo po ranním pátečním probuzení. Lilo jako z konve a jít někam do terénu bylo na úkor zdraví. To jsem ale už měl den před tím rozeslán email členům našeho klubu a sdělil jim změnu v termínu konání – půjde se další týden v úterý 18.března. Program včetně trasy nebude změněn.

Je úterní ráno, u nás v Dobraticích bylov noci -8 pod nulou, vyjíždíme na místo srazu na nádraží do Stříteže v očekávání, komu se bude chtít s námi jít. Sluníčko svítí na plné pecky, teplota se zvyšuje, stejně jako můj srdeční tep. Kolik nás bude? Na nádraží ve Stříteži pomalu přicházejí Střítežané, z Hnojníka jsem přibral Jožku a Štěpánku. Čekáme na vlak ze směru od Hnojníka. Vystupuje z něj šest seniorek z Dobratic. Dal jsem pozvánku i do dobratického klubu, ale nějaký extra zájem jsem nečekal, mýlil jsem se. Bylo to pro nás všechny milé překvapení. Na trasu dlouhou kolem osmi kilometrů se vydalo 24 účastníků, z toho dva na kole a nechyběla také naše věrná fenka od Pepy Skřivánka. Od nádraží ve Stříteži vedla první zastávka k pomníku malíře Josefa Mánesa. Ten pobýval ve Stříteži osm let a právě letos v červenci tomu bude 50 let, kdy byl Mánesův pomník slavnostně odhalen. Seznámení s historií působení věhlasného malíře na Slezsku jsme museli kvůli hustému provozu nechat až na dalším místě a to bylo před domkem Mirka Nogola. Tam jsem už v klidu od aut mohl všem účastníkům přiblížit v několika větách historii vzniku pomníku i působení známého malíře na Těšínsku. Dál jsme možná šli po jedné z jeho stezek do Gutů. Sluníčko pěkně hřálo a cesta po zasněžených cestičkách ještě připomínala zimní měsíce. Cílem pochodu se stal dřevěný kostelík Božího těla v Gutech. Tam už na účastníky pochodu čekal místní duchovní Pavel Cieślar (díky za předchozí domluvu Aničce Potiorkové). Umožnil nám všem přítomným prohlídku interiéru kostelíku, kde se normálně v týdnu nedostanete, jedině při plánovaných setkáních farnosti. Velmi nás překvapil pan farář svými postřehy a obohatil toto krásné setkání v tomto svatostánku. Zde stál do roku 2017 nejstarší dřevěný kostelík v regionu, který zcela shořel po nesmyslném žhářském útoku tří mladíků. Replika kostelíka Božího těla stojí na stejném místě od roku 2021, ale už zdaleka nemůže nahradit to, co vybudovali naši předkové. Přesto jsme byli rádi za to, co se podařilo ve velmi krátké době na místě shořelého kostelíku postavit. Dát dohromady kompletní repliku kostelíka za tak krátkou dobu je unikát! Po komentované prohlídce se skupinka vyfotila před kostelíkem a šlo se zpátky trošku jinou cestou směrem k Ropici. Konečnou se stala pro všech aktéry klubovna U Mařenky. Pochod nese v názvu něco o mozku, takže jsem nenechal turisty v klidu a na stoly jim předložil krátký kvíz zachycující otázky o místech, které se navštívily. Myslím si, že si nejen pěkně provětrali svoje těla venku, ale též dali trošku zabrat svému mozku, to určitě nikomu neublížilo. Nejsprávnější odpovědi po vyhodnocení soutěže měla Vlasta Sadowská a z dobratických žen Květa Darnadyová. Zhodnotit tuto zajímavou akci se mohlo hned po odevzdání vyplněné ankety. Připravené klobásky byly takovou malou odměnou na závěr povedeného úterního dne. Jestli se našla nová aktivita do kalendáře střítežských důchodců, to se teprve ukáže. V každém případě je vidět, že čtvrteční procházky plánované od nového roku jsou pro členy střítežského klubu důchodců inspirativní. Do Pochodu pro mozek 2025, zjistil jsem po skončení akce, se letos zapojily spolky a organizace na více jak 140 místech po celé ČR a Střítež byl mezi nimi. Karel Moškoř