Klub důchodců

---

• Členové krajské rady seniorů ve Stříteži

  

  Původně plánovali setkání už na počátku července, ale úmorná vedra pozměnila původní záměr. Část členů Krajské rady seniorů se tak sešla v předsálí kulturního domu ve Stříteži až v druhé polovině prázdnin, konkrétně ve středu 20.srpna. Před samotným zahájením se ještě sešel předseda KRS Pavel Gluc a Miroslav Fober se starostkou obce k dohodnutí připravované celokrajské podzimní akce. Ve Stříteži se bude v říjnu konat podzimní vědomostní kvíz. Kratičké porady se pak zúčastnila také starostka obce Michaela Porvisová, která přítomné pozdravila. Hlavním bodem výjezdového setkání krajské rady byla sportovní ukázka už oblíbené hry molkky neboli finské kuželky. Na tenisovém kurtu pod obecním úřadem připravil Karel Moškoř tři hřiště, kde se po vytvoření dvojic odehrál turnaj. Soutěže se nakonec zúčastnilo šest párů a postupně se navzájem potkávali u kuželek a zkoušeli co nejrychleji shodit požadovaný počet bodů. Po mírné úpravě pravidel stačilo dosáhnout jakékoliv číslice vyšší padesáti a vítěz kola měl splněno. Nebylo takové vedro jako v červenci, nicméně na otevřeném hřišti, sluníčko dávalo o sobě pořádně vědět a bez stínu po jedenácté hodině už pěkně hřálo. Proto si zaslouží veliký obdiv všichni, kdo podstoupil tuto sportovní, skoro polední saunu. Na závěr se vyhodnotila i nejlepší dvojice a příhodné slaměné kloboučky vyhráli Radim Holeček a Jan Mužík. Velké poděkování si také zaslouží naše členky klubu Jana Skoková, Jožka Gajdošová a manželé Foberovi. Ti se postarali o super občerstvení a chlebíčky s výbornými koláči jen dokreslilo skvělou společnou atmosféru.

• Pobyt seniorů na Slovensku

  

  Ke konci prvního měsíce prázdnin, konkrétně v termínu 25.7. - 31.7.2025, odjeli na Slovensko někteří členové Klubu důchodců Střítež. Aby se naplnil autobus, byla nabídka poslána i jiným seniorským organizacím a tak s námi vyjeli též senioři z Vyšních Lhot, Ostravy, Bohumína a Jablunkova. Přijel si pro nás z Hokovců sám majitel Hotelu Park Štefan Píri a postupně jsme na zastávkách v Českém Těšíně a Jablunkově doplnili stav přihlášených osob na tento pobyt. Pro některé to byl již druhý výjezd na stejné místo, kde byli také vloni, více jak polovina jela do neznámého místa poprvé. Z nabídky, která byla všem zaslána všichni věděli předem, co na všechny čeká a kde se mohou těšit na společné výlety.

  Už první večer bylo veselo, protože po večeři mezi nás zavítal harmonikář Milan a pěkně jsme si, jak se říká na Moravě, zabékali. V rámci pobytu měli všichni rozepsány procedury a během dopoledne jsme se potkávali v místnostech pro elektroléčbu a srandy bylo dost. Sami jsme si popsali některé procedury jako mravky, psycho a podobně. Kdo měl ve svém těle nějaký kov, měl smůlu a nemohl na magnety, jiní zase dostali pořádnou hodinovou dávku kyslíku, když seděli v křeslech s hadičkami v nose. Nejvíce se asi líbila masáž, kdy naše tělo pořádně projela rukami zdatná Romka, která by svou postavou mohla z fleku reprezentovat Slovensko ve vrhu koulí nebo diskem. Místo pobytu je jako stvořené pro milovníky plavání. Venkovní bazén je dostačující a je-li pochmurno mají i solidní vnitřní bazén s rohovým bazénkem, kde má voda vysoko přes třicet stupňů.

  V sobotu jsme většina využívala koupání venku, sluníčko nádherně svítilo a bylo fajn. Po večeři jsme si objednali bowling a překvapivě skoro polovina účastníků si šla zahrát. Využili jsme tři z pěti drah a stihli odehrát každý deset kol. Vítězem v mužích se stal Jarda Marosz z Jablunkova před naším veteránem Adolfem Žukem, v ženách suverénně kralovala Ruth Wojkowská z Třince.

  K prvnímu opuštění areálu došlo už v neděli. Čekala nás více jak dvouhodinová cesta na Červený Kameň. Tento hrad asi 8 km od Trnavy se nachází na jihovýchodním svahu Malých Karpat. Podle kronikářských záznamů byl hrad v letech 1271 a 1273 obsazen vojsky Přemysla Otakara II. První písmená zmínka o hradu pochází z roku 1296, kdy jej koupil Matúš Čák Trenčanský, po jeho smrti opět připadl panovníkovi. Z nabídky jmse si vybrali velký okruh, který mapuje interiér hradu, tedy obytné prostory a různé expozice včetně zbraní. Nakonec následuje prohlídka největších sklepních prostor hradu ve střední Evropě. Jestli si dobře pamatuji na výšku a šířku to bylo 9 metrů, délka sklepů 73 metrů s výbornou akustikou. Není se čemu divit, že se tam konají občas kulturní vystoupení, pódium nešlo přehlédnout. Po ucelené prohlídce jsme fofrem mazali na parkoviště k autobusu, protože zatažená obloha nevěštila nic dobrého. Pár kapek nás jen osvěžilo, ale po cestě už byl pořádný slejvák a stěrače nestíhaly stírat. Na dálnici se brilantním manévrem vyhnul pan řidič hromadné nehodě osobních aut, kdy stačil projet akorátní uličkou jen pro autobus a vyhnul se neštěstí. Byli jsme rádi za šťastný návrat do hotelu.

  Pondělí bylo spíše odpočinkové provázené procedurami, koupáním a také sportováním. Hrály se molkky, házelo kroužky a při tom opět byla skvělá nálada. Odpoledne už byl program bohatší. Zájemci se mohli svézt historickým autobusem do sousedních Dudinců a ještě před večeří se šlo na prohlídku zámečku, který patří také majitelům hotelu. Co mně zaujalo, tak rozdílné části opravené budovy. V přízemí všehochuť, co kdysi jezdilo po našich silnicích, co jsme měli v domácnostech, zkrátka retro ve všech podobách od motocyklů až po nádobí. Za to na patře luxus začínající nepřehlédnutelným kobercem na zemi, nádhernými lustry a výstavkou obrazů. Pro pondělní den to ale nebylo všechno. Hned v podzemí zámečku nás čekala večeře, posezení u vínečka a opět nás k zpěvu vybídl harmonikář Milan.

  V úterý jsme si vyjeli do Maďarska na půldenní výlet zahrnující i jízdu lodí po Dunaji. Počasí jak vymalované a to se pak i radostně chodí po městě. My však stačili jen zavítat na nejstarší tržnici a potom už hurá do přístavu, kde nás čekala více jak hodinová plavba. Je to jiné vidět významné památky města z lodi než z pobřeží nebo auta. Určitě si každý na svůj mobil vyfotil budovu Parlamentu a další perly Budapešti.

  Ve středu jsme měli celý den tzv. podle svých představ. Dokončovaly se procedury a mnohem více času se strávilo u bazénů. Připravil jsem pro zájemce soutěž v trojboji, který zahrnoval hod kroužky, hod míčkem na cíl a hod do bedýnky. Ve dvoukolovém počínání si nejlépe vedla mezi ženami Marienka Žuková před Janou Skokovou, na třetím místě se shodně umístily Anna Němcová a Katka Videnová z Ostravy. V mužích jen těsně vyhrál Josef Huczala před Adolfem Žukem, třetí flek zbyl pro našeho předsedu Mirka Fobera. Poslední večer jsme pak strávili opět při společném posezení hned po večeři. Všelijaké hity minulosti nám zahrál na klávesy host večera Jozef Javorka. Jakmile spustil píseň Jede, jede mašinka, bylo všem jasné, že se náš pobyt neúprosně blíží ke svému závěru.

  Čtvrtek ráno už byl ve znamení stěhování s kufry do vstupní haly hotelu a loučení i s majiteli hotelu, kteří odjížděli na rodinnou dovolenou. Po snídani se volantu firemního autobusu ujal Jožko a fičelo se zpět do Slezska. Vtipný pan řidič nám pěkně zpříjemňoval cestu a velice rychle jsme zvládli plánovaný návrat. V Jablunkově vystoupili první „výletníci“, pak v Českém Těšíně další a my ostatní jsme kolem druhé odpolední ukončili pobyt před obecním úřadem. Poslední ahoj a nyní už zůstanou jenom vzpomínky. Každý si je vyhodnoťte po svém, bylo nás 51 a tak si myslím, že i tolik bude různých pozitivních i negativních pohledů na to, čím jsme v Hokovcích a okolí prošli. Přeji všem krásné léto. Dny na Slovensku pro připomenutí zaznamenal KaMoš

   Kliknutím na nadpis si pod článkem prohlédnete fotky.

   

• Cesta ke zlatu aneb jak k němu dojít

  

  To, že máme šikovné důchodce ve Stříteži se ví už několik let. Každý z nás se odchodem do důchodu snaží ukrajovat dny bez nuceného vstávání do práce a můžeme si sami plánovat svoje aktivity. Někomu stačí jen občas zajít poklábosit mezi své vrstevníky, další se těší na oblíbené akce klubu jako jsou Pochování basy nebo vaječina. Jiní rádi studují encyklopedie, aby pak využili příležitost a porovnávali znalosti na všelijakých kvízech. Zcela výjimečnou partu tvoří senioři – sportovci. Někomu sport celý život v produktivním věku nic neříkal až do setkání s jedním fanatykem, který vnesl na pravidelných setkáních členů klubu některé pohybové disciplíny nevyžadující nějakou speciální přípravu. Najednou se objevil tzv. víceboj připravovaný krajskými radami seniorů téměř ve všech krajích ČR.

  Oslovili mně v roce 2017, kdy bylo třeba jet do Plzně na Celostátní seniorské sportovní hry a chyběl jim jeden muž do sestavy. Vše má na svědomí v tom dobrém Miroslav Nogol a díky jemu jsem doslova propadl novému fenoménu. Z Plzně jsme sice přivezli neoblíbené 4.místo v soutěži družstev, nicméně v jednotlivcích cinkla medaile Miroslavu Foberovi v jedné z disciplín a já dokonce vyhrál celý mužský víceboj do 70 let. „Následky“ skvělého úspěchu nenechaly dlouho čekat a požádali mně o spolupráci v sekci sportu krajské rady seniorů, kde jim chyběl člověk. No, z původní zkušební doby na půl roku se vyvinula dlouholetá spolupráce.

  První výborné výsledky přišly velice brzy, hned následující rok, a mně těšilo, že ve výběru reprezentantů kraje se mnou jezdili zástupci našeho klubu. Začaly se vozit umístění na stupních vítězů, o tom by mohli vyprávět například Libor Kubala, Adolf a Mária Žukovi a rovněž moje žena Katka. V tomto roce se do seznamu spolubojovníků na sportovním poli přiřadil Josef Čečotka.

  Cesta za zlatem měla začátek v Českém Těšíně, kde jsme společně nastoupili do vlaku a mířili přes Ostravu do Prahy. Ve Svinově přistoupily další dvě členky výběru kraje Katka s Majkou a v Praze nás po návratu z dovolené v Turecku doplnili do počtu šesti, manželé Blahovi. Další trasa z Prahy do Karlových Varů pokračovala autobusem. Měla to být lepší varianta cestování než po železnici, ale nebylo tomu tak. Už na Florenci jsme nějak divně vnímali, proč autobus s cílovou stanicí Zadar-Split stojí na našem terminálu. Těsně před uvedeným časem odjezdu přišel starší řidič a ujal se své role. To jsme netušili, jak se mu vše ztíží. Po několika minutách trasy po Praze jsme měli zastávku na letišti Václava Havla, což je asi i v jízdním řádu. Jenže nikdo netušil, že se kolem letiště projedeme ještě jednou. Pan řidič nějak zapomněl, kde má zastávku a vrátil se zpátky do města, aby přibral zapomenuté cestující na Evropské třídě. Znova se tedy vydal do Ruzyně, někteří cestující pak vystoupili a nadšeně spěchali opožděně ke svému odletu letadlem. Po hodinové okružní jízdě se konečně autobus vydal správným směrem. Jaké bylo naše překvapení, když se z patra autobusu vydal k řidiči cizinec a zřejmě podle posunků vyžadoval cestu zpět na letiště. Měl bohužel smůlu, řidič jej vysadil na nejbližší benzínové pumpě cca 20 kilometrů za Prahou. To nás už předjel autobus startující o hodinu později, naštěstí jsme potom už neměli žádnou překážku, jen nám ujel nedělní spoj po příjezdu do Karlových Varů do místa ubytování. Hry se konaly v chaotickém duchu, nebylo vůbec snadné spojit základní požadavky: ubytování ve Varech, stravování v nějaké vesničce mimo město a samotné sportovní hry v nedalekém Sokolově. Pro nováčka v sestavě Pepu Čečotku určitě zážitek na celý život a stejně tak i pro mne, protože na minulých hrách se vždy vše soustředilo do jednoho místa a my měli i čas si prohlédnout město hostitelů. V Karlových Varech jsme viděli lázeňské město jen z autobusu.

  Sportovní zápolení probíhalo ve sportovním areálu FK Baník Sokolov. Sešlo se nakonec 18 družstev a největší pozornost měl domácí výběr osobností Karlovarského kraje. Tým vedla hejtmanka Jana Mračková Vildumetzová a jednoznačným lídrem družstva byl známý žokej Josef Váňa. Při systému rozdělení týmů na různá sportoviště jsme se ale při sportování nepotkali. Až náhoda při našem odchodu na poslední stanoviště na velkém stadiónu nám nahrála a my se mohli aspoň nakrátko se slavným žokejem setkat, prohodit pár slov a vyfotit. Na mou otázku, jak se mu sportovalo, stačil jen stručně odpovědět: “Jsem dobitý více jako kůň po Velké pardubické. Není to žádná legrace a obdivuji vaše výkony.“ To ještě on a také ani my nemohli tušit, že se vyfotil s nejlepším družstvem na hrách. A k tomu už nyní. Po našich předvedených výkonech na všech sportovištím jsme si moc přáli konečně protrhnout smůlu a zbavit se nepopulárních umístění z minulých ročníků, těsně za nejlepší trojkou. Podvečerní setkání probíhalo v kulturním domu v Sokolově a napětí narůstalo, po večeři se šlo k vyhlášení. Vše měla na povel Lenka Desatová, předsedkyně Rady seniorů ČR. Nejprve se předávaly ocenění nejlepším jednotlivcům a klubům v dlouhodobé soutěži Pohybem pro zdraví a až pak nastala chvíle nejvíce očekávaná. Začínalo se od třetího místa a to putovalo do Plzně. Vždycky jsem je bral za největší favority, mají těch titulů za těch osm let nejvíce a čekal vyšší příčky. Pro mně nečekané druhé místo vyválčil výběr Olomouckého kraje. Čtyři z jejich týmu se také zúčastnili našich krajských her v Bohumíně. Zůstala už jen jediná tajenka, kdo bude vítězem. Jakmile zaznělo z úst předsedkyně: „Vítězem se stává Moravskoslezský kraj“, radost byla veliká. Konečně se povedlo zúročit naše úsilí, byť to bylo nejtěsnější vítězství v historii pořádání těchto her. To nás samozřejmě vůbec nezajímalo, jsme první a basta. Večer se proměnil ke společnému slavení, k tomu nám pěkně hrál jediný hudebník, ale při dnešní technice zvládal vše i bez kapely. Cesta zpátky již neměla podobné story jako do Varů a my překvapivě s minimálním zpozděním přijeli zpátky k nám do krásného malebného kraje a regionu. Pochopitelně náš úspěch jsme hned roztroubili našim známým a přátelům. Není nic pěknějšího pro kapitána než zvednout vítězný pohár nad hlavu a s chutí si zakřičet: „ Tak jsme první, no a co!“ Cesta družstva za zlatem, které to mělo do místa konání her nejdál ze všech, se povedla!

  Pokud jste dočetli až sem, gratuluji za trpělivost, mějte se pohodově, KaMoš

  Kliknutím na nadpis si dole prohlédnete fotky.

• Seniorský petang ve Velké Polomi - bronz

  

  Do obce na Opavsku si opět po dvouleté přestávce přijeli zahrát petang senioři z Moravskoslezského kraje. Místní Klub seniorů za podpory Krajské rady seniorů MSK (KRS MSK) a také MAS Opavsko pozval důchodce k této oblíbené hře po dvouleté přestávce. Střítežský klub jezdí rád do Velké Polomi, protože se pokaždé vracel s umístěním mezi nejlepšími. První setkání hned v roce po covidu slavila dokonce prvenství dvojice mužů Karel Moškoř, Lev Wieluch, druhé skončily mezi ženami Irena Foberová s Vandou Pietrzykovou a o rok po té si tito úspěšní členové klubu svoje pozice na stupních vítězů prohodili. Do třetice v následujícím roce přivezli Miroslav Fober s Karlem Moškořem stříbro a Foberová s Pietrzykovou bronz. Letošní turnaj pořadatelé poněkud změnili a nový systém hraní nám neumožnil sestavit už zkušené a úspěšné páry. To proto, že si každý při registraci vylosoval svoje startovní číslo a potom podle něj mu byl přisouzen spoluhráč nebo spoluhráčka. Nehrály se tak soutěže žen a mužů, ale záleželo i na štěstí s kým si zahraješ. Tak se také stalo a všichni naši zástupci manželé Irena a Miroslav Foberovi a manželé Kateřina a Karel Moškořovi odehráli celý turnaj s úplně novým parťákem. Účastníků bylo 32 a po tzv. kvalifikaci jen 8 párů postupovalo dál po odházení čtyř pokusů a změření co nejkratší vzdálenosti koule od košonku. Dál postoupila trojka našich klubáků. O postupech do bojů o nejvyšší příčky rozhodovaly doslova milimetry a dvěma našim vzal naději na postup dál až poslední hod soupeře. V celkovém hodnocení jsme opět nevyšli naprázdno a třetí místo získala Irena Foberová se svou spoluhráčkou Věrou Teťákovou z Ludgeřovic. Jak pak bylo z výsledků zřejmé, opravdu záleželo, koho si vylosujete do páru. Vyhrála dvojice Karla Dintrová a František Teťák z Ludgeřovic (dali stopku zmiňované bronzové dvojici a také Miroslavu Foberovi s Věrou Kupkovou z Háje ve Slezsku)), druhé místo směřovalo ke smíšenému páru Karel Kupka z Háje ve Slezsku a Marie Kristková z Vítkova. Jedinou ryze ženskou dvojici mezi osmičkou postupujících vytvořila Kateřina Moškořová a Kristina Nestrojová z Velkých Hoštic. Jak se nakonec všichni shodli, nový herní systém měl jiný efekt než když přijedou sehrané dvojice. Takto nebylo předem jasné, komu bude přát i štěstí. Cílem setkání nejsou jen sportovní výkony, ale senioři se rádi setkávají i v prostředí mimo svoje bydliště a ve Velké Polomi vládla skvělá a přátelská atmosféra.

• Smažení vaječiny máme za sebou

  

  Jenom jeden den po skvělém úspěchu střítežských důchodců na sportovních hrách se sešla početná parta členů klubu na už tradičním smažení vaječiny. Na tuto akci rádi přicházejí i méně častí návštěvníci, které moc často na různých jiných akcích pořádaných výborem KD Střítež nevidíme. Kdo si vzpomene na loňský rok, tak ví, že mezi nás zavítali starostové z okolních obcí, aby s hrdostí řekli, jak se jim vedlo v soutěži o Vesnici roku. Bodovaly tenkrát všechny přihlášené obce a radost byla veliká. V letošním roce se přihlásili do soutěže znova Hnojník a Střítež. A výsledek? Suprovní, Hnojník získal titul Vesnice roku 2025 Moravskoslezského kraje a Stříteži patří třetí příčka! Pochopitelně byly pozvány obě starostky úspěšných vesnic a k nim přibyla rovněž Gabriela Szmeková z Ropice. Mezi starostkami našel svoje místo u stolu i předseda KRS Pavel Gluc, který rád přijal pozvání. Hned po uvítání předsedou Miroslav Foberem dostaly starostky slovo a nechybělo poděkování paní starostky Porvisové i našim seniorům za spoluúčast a prezentaci práce klubu důchodců. Dagmar Malíková kromě pozdravu a poděkování přinesla všem na památku průpisku s označením obce Hnojník. Připomněla, že se 12. července uskuteční v Hnojníku slavnostní vyhlášení výsledků krajského kola. Na stolech hostů stály rovněž poháry a diplomy našeho stříbrného týmu z bohumínských her. Bylo kuriózní, že na přípravě vaječiny se pak podílelo celé stříbrné družstvo doplněné Josefem Huczalou. Šlo jim to stejně dobře jako při plnění sportovních disciplín. Počasí se vyvedlo a pod venkovní pergolou se hlučně rozmlouvalo, pilo kafe, baštilo výborné koláče a došlo samozřejmě i na tolik očekávanou vaječinu s čerstvým chlebem. A výborně do všeho vstupoval se svou harmonikou nám dobře známý Josef a nebyl pro něj problém rozezpívat známými písněmi většinu posluchačů. A nezůstalo jen u zpěvu, dokonce přišlo i obohacení několika tanečky, paní starostce Míši i Marceli to šlo výborně! Ostatně jejich tanečníkům jakbysmet, Pavel s Pepou stíhali všechno!

   

• Famózní umístění na Krajských hrách v Bohumíně!

  

  Největší sportovní událost pro moravskoslezské seniory připravila Krajská rada seniorů Moravskoslezského kraje ve spolupráci s městem Bohumín na středu 4.června. V areálu ZŠ ČSA bylo pořádně rušno, vždyť letošních her se zúčastnilo 64 družstev, dohromady 256 sportovců!Přípravu na hry nepodcenili aspiranti na reprezentaci za střítežský klub a po výborném výsledku před měsícem ve Frýdku se šance na dobré umístění očekávaly. Především Pavel Szalbut si vzal na starost nejen svoje členy z týmu, ale i další si u něj na zahradě vyzkoušeli některé disciplíny. Pod dohledem sportovního manažera se využívalo i čtvrteční setkávání u Mařenky a poslední příprava proběhla s doladěním formy ještě dva dny před závody. Do Bohumína vyslal výbor klubu dva družstva. A tým ve složení Pavel Szalbut, Josef Čečotka, Anna Němcová a Mária Žuková. Druhou čtveřici vytvořili Irena Foberová, Jana Skoková, Adolf Žuk a Josef Huczala. Mezi rozhodčími přímo na hřišti pak pečlivě zapisoval výkony u běhu předseda Miroslav Fober a hlavním rozhodčím her nemohl být nikdo jiný než sporťák klubu Karel Moškoř. Počasí se mimořádně vyvedlo a za pálícího sluníčka museli všichni absolvovat na venkovním hřišti a také v tělocvičně deset disciplín, podobně jako nedávno ve Frýdku - Místku. Pouze kop míčem do branky nahradil basketbal a toto byla určitě lepší varianta pro ženy. Díky spolupráci s organizátory byly postaveny na hřišti stany, kde se mohli soutěžící schovat před dotírajícím sluníčkem a taky ve stínu využít chvilky k odpočinku.

  Po slavnostním zahájení předsedou KRS Pavlem Glucem a kratičkými pozdravy hostů se po posledních pokynech z úst hlavního rozhodčího rozběhly podle předem sestaveného harmonogramu první pokusy na dvaceti připravených stanovištích. Nově upravený systém sportování se plně osvědčil a už po dvou hodinách hlásili některé týmy, že mají vše za sebou. Perfektní spolupráce se školou jen potvrdilo jediné, je-li vše dobře naplánováno a pak také vyhodnoceno, mají radost z dobře vykonané práce nejen samotní organizátoři a také všichni další účastníci her. Přesně ve tři odpoledne podle plánu byly vyhlášeny Karlem Moškořem konečné výsledky. Pořadatel nejprve ocenil nejlepší družstva v disciplínách a tady si dvě první místa odnesl A tým Stříteže za prvenství v bollobalu a v hodu kroužky. Nejdůležitější jsou přece jenom celkové body za všechny disciplíny a tady jich měl nejvíce Seniors Ostrava, celkem 818. Pouhých dvanáct bodů rozhodlo o skvělém druhém místě Stříteže A ve složení Szalbut, Čečotka, Němcová a Žuková. Třetí místo si odvezl Bílovec A s počtem 785 bodů. Jen tak pro zajímavost na prvních dvou místech se umístily družstva stejně jako ve Frýdku - Místku, což připomněl i jeden z předávajích při vyhlášení konečných výsledků Oldřich Pospíšil, předseda krajské organizace Senioři ČR. Druhé místo má neskutečnou kvalitu a taky důkaz toho, že kvalitní příprava přináší ovoce. Tak nyní neusnout na vavřínech a v pohodě se připravit na další sportovní hry. V září čeká střítežské obhajoba prvního místa v Bílovci a tam mohou očekávat pořádný tlak soupeřů, zejména týmu Seniors, ten se bude snažit vyhrát za každou cenu. Za skvělou reprezentaci klubu i obce našim vicemistrům gratulujeme!

  Kliknutím na nadpis si můžete dole prohlédnout fotky.

• Stříbrné sportovní putování v Místku

  

  Pomalu se rozjíždějí různé aktivity pro seniory v našem kraji. První pozvánka ke sportu přišla od seniorské organizace Senioři ČR, kteří nás pozvali na své další, již 7. Krajské sportovní hry seniorů ČR. Zatím se vždy konaly v Ostravě a letos kvůli rekonstrukci tělocvičny v Pustkovci převzali roli pořadatelů senioři z Frýdku – Místku. Bylo to tedy o pár kilometrů blíže a hlavně díky spolupráci našeho sportovního managera s novým organizátorem se dohodly v drtivé většině takové disciplíny, co budou i na mnohem větší krajské sportovní akci v červnu v Bohumíně. Do tělocvičny 6.ZŠ v Místku se vytvořila nová čtyřka sportovců, protože náš člen Karel Moškoř s manželkou se rozhodli nastoupit za svou obec Dobratice. Klub důchodců Střítež tedy reprezentovala výborná parta osvědčených sportovců ve složení Pavel Szalbut, Josef Čečotka, Anna Němcová a Anna Potiorková. Na sportovky přijelo o šest družstev méně než vloni, kde tenkrát bez problémů obhájili první místo manželé Moškořovi, Anna Němcová a Miroslav Gryžbon. A jaké disciplíny na všechny účastníky letos čekaly? Byly to šipky, hod míčkem na cíl, kop míčem do malé branky, corn hole, florbal, bolloball, upravený petang, kroužky, běh s míčkem na tenisové raketě a snack golf. Po uvítání hostů, kde nechyběli předseda Krajské organizace Seniorů ČR Oldřich Pospíšil, šéf Krajské rady seniorů MSK Pavel Gluc, ředitelka projektu SeniorPas Marika Hemmerová a náměstek primátora města Frýdek – Místek Marcel Sikora, předal Dalibor Kališ mikrofon Vítězslavu Kavkovi a ten po doplnění informací k samotnému sportování vyzval sportovce k plnění sportovních disciplín. Šlo to velmi plynule a asi po hodině a půl měli všichni odházeno a odběháno. Čekalo se na výsledky a volný čas vyplnily místní seniorky a sokolky ve svých tanečních vystoupeních. Každý si také pochutnal na koláčku i kafíčku a obdržel megánský řízek s chlebem. Závěrečné výsledky od posledního místa až k prvnímu průběžně sděloval hlavní rozhodčí Vítězslav Kavka a každý účastník si odnesl nějaký suvenýr. Postupně se vyhlašovaly týmy až k nejlepším a napětí vzrostlo až v samotném závěru, kdy se předávaly poháry a medaile pro tři družstva s nejvíce získanými body. Třetí skončily Dobratice, kde závodili i naši kmenoví členové klubu manželé Moškořovi, jen o pár bodíků před nimi vyhlásili na druhém místě reprezentanty Klubu důchodců Střítež. První byli bezkonkurenční největší favorité z Ostravy, což se dalo očekávat. Nicméně třeba říci, že naši sportovci opět prokázali svoje sportovní umění a po zásluze si odnesli kromě pohárů a medailí i pěkné ceny. Je to samozřejmě výzva k tomu, aby se dobře připravili na mnohem početnější seniorské sportovky v Bohumíně. Tam na ně čeká dalších 63 družstev a to už nebude taková snadná procházka mezi týmy jako nyní ve Frýdku - Místku.

  Děkujeme všem členům klubu za jejich skvělou reprezentaci!

• Z krajského vědomostního kvízu vezou bronz

  

  První letošní vědomostní kvíz připravila Krajská rada seniorů Moravskoslezského kraje ve spolupráci s obcí Dobrá. Mezi dvaceti devíti družstvy z celého kraje nemohla samozřejmě chybět trojice obhájců prvenství z podzimního soutěžení v Řepištích. Obhajovat nelehkou pozici jeli Josef Skřivánek, Marcela Gryžbonová a Jozefína Gajdošová. Tvůrce kvízu Radim Holeček z Velké Polomi opět připravil deset témat s deseti otázkami. Všichni se museli poprat se záludnými otázkami a podle získavaných bodů bylo opět jasné – snadné to nebylo.

  Připraveny byly tyto témata: 1. Mezinárodní dny a roky 2. Záludnosti češtiny 3. Hudební nástroje

  4. Rekordní zápisy (Guinnessova kniha rekordů) 5. Slavné bitvy na našem území 6. Módní značky 7. TV stanice v ČR 8. Lyžování

  9. Vitamíny 10. Moravskoslezský kraj

  Po uvítání předsedou Krajské rady seniorů Pavlem Glucem a místostarostou obce Dobrá Pavlem Peterkem se ke slovu dostal autor kvízu a po sdělení důležitých informací k vyplňování kvízových otázek se šlo, jak se říká, do boje. Vždy po pěti kolech je malá přestávka se sdělením, jak na tom jsou týmy na čele. V polovině vedl B tým z Háje ve Slezsku, naši zástupci drželi druhé dělené místo s Vojkovicemi B, jen bod pak ztrácely družstva Malých Hoštic a Bruntálu B. Ve druhé části se bodové přínosy o něco zvýšily a o konečném pořadí pak většinou rozhodují minimální rozdíly. Jak to bylo těžké dokazuje i skutečnost, že se v celé soutěži podařilo je třikrát dosáhnout maximálního počtu deseti bodů v jednom kole. Podařilo se to překvapivě v tématu Záludnosti češtiny (Klub seniorů Morávka), Slavné bitvy na našem území na 100 % zvládly seniorky z Branky u Opavy a TV stanice v ČR nejlépe znají důchodkyně ve Vyšních Lhotách. Závěrečné vyhodnocení provedl předseda Pavel Gluc a všem přítomným sdělil toto pořadí:

  1. Háj ve Slezsku B 74 bodů 2. MO SČR Ostrava 70 bodů 3. KD STŘÍTEŽ 68 bodů

  Naše družstvo opět nechybělo mezi nejlepšími a potvrdilo svou kvalitu. Gratulujeme k zisku bronzu a děkujeme za skvělou reprezentaci Klubu důchodců Střítež!

• Jak jsem objevil Pochod pro mozek?

  

  Začalo to únorovým emailem od předsedy Krajské rady seniorů našeho kraje Pavla Gluce. Mezi informacemi o aktivitách rady připojil nabídky na účast v několika akcích. Na měsíc březen tam byla uvedena iniciativa pražského spolku Právě teď! o.p.s., kdy se připravoval pro zájemce celorepubikový projekt v rámci Národního týdne trénování paměti. Prošel jsem si jejich webové stránky a zaujala mne především slova ředitelky tohoto spolku, která řekla: „Osobně pokládám za největší úspěch, že si někdo někde napříč republikou dá tu práci a připraví něco, co možná nastartuje místní tradici a potvrdí, že akce, které mají za cíl spojovat, nejsou otázkou velkých financí, ale velkého srdce.“

  To byla výzva jako zvon a hned jsem si vzpomněl, že jsme před pěti roky udělali zajímavou procházku, tehdy na počest 200.výročí od narození Josefa Mánesa. V podstatě mi stačilo jen najít v mém archívu pár informací, které jsem tehdy použil a bylo jasno. Udělal se plakátek, akci jsme podpořili na setkání výboru Klubu důchodců Střítež a taky se oficiálně přihlásili pražským organizátorům.

  Vybrali jsme až pátek z vyhlášeného týdne od 10. - 16. března, kdy se mělo po celé naší zemi chodit. Nebyl to záměr jít až v pátek, ale další dny v týdnu jsme zkrátka měli naplněny jinými akcemi, což je u seniorů skoro normální. Jak se blížil den D, pomalu jsme zklamaně přijímali blížící se předpověď počasí. První dny v týdnu neuvěřitelné teplo, ale ke konci hlásili prudké ochlazení, déšť, sníh i mrazy. Ve čtvrtek večer už bylo jasno, že nikam nepůjdeme, což se záhy potvrdilo po ranním pátečním probuzení. Lilo jako z konve a jít někam do terénu bylo na úkor zdraví. To jsem ale už měl den před tím rozeslán email členům našeho klubu a sdělil jim změnu v termínu konání – půjde se další týden v úterý 18.března. Program včetně trasy nebude změněn.

  Je úterní ráno, u nás v Dobraticích bylov noci -8 pod nulou, vyjíždíme na místo srazu na nádraží do Stříteže v očekávání, komu se bude chtít s námi jít. Sluníčko svítí na plné pecky, teplota se zvyšuje, stejně jako můj srdeční tep. Kolik nás bude? Na nádraží ve Stříteži pomalu přicházejí Střítežané, z Hnojníka jsem přibral Jožku a Štěpánku. Čekáme na vlak ze směru od Hnojníka. Vystupuje z něj šest seniorek z Dobratic. Dal jsem pozvánku i do dobratického klubu, ale nějaký extra zájem jsem nečekal, mýlil jsem se. Bylo to pro nás všechny milé překvapení. Na trasu dlouhou kolem osmi kilometrů se vydalo 24 účastníků, z toho dva na kole a nechyběla také naše věrná fenka od Pepy Skřivánka. Od nádraží ve Stříteži vedla první zastávka k pomníku malíře Josefa Mánesa. Ten pobýval ve Stříteži osm let a právě letos v červenci tomu bude 50 let, kdy byl Mánesův pomník slavnostně odhalen. Seznámení s historií působení věhlasného malíře na Slezsku jsme museli kvůli hustému provozu nechat až na dalším místě a to bylo před domkem Mirka Nogola. Tam jsem už v klidu od aut mohl všem účastníkům přiblížit v několika větách historii vzniku pomníku i působení známého malíře na Těšínsku. Dál jsme možná šli po jedné z jeho stezek do Gutů. Sluníčko pěkně hřálo a cesta po zasněžených cestičkách ještě připomínala zimní měsíce. Cílem pochodu se stal dřevěný kostelík Božího těla v Gutech. Tam už na účastníky pochodu čekal místní duchovní Pavel Cieślar (díky za předchozí domluvu Aničce Potiorkové). Umožnil nám všem přítomným prohlídku interiéru kostelíku, kde se normálně v týdnu nedostanete, jedině při plánovaných setkáních farnosti. Velmi nás překvapil pan farář svými postřehy a obohatil toto krásné setkání v tomto svatostánku. Zde stál do roku 2017 nejstarší dřevěný kostelík v regionu, který zcela shořel po nesmyslném žhářském útoku tří mladíků. Replika kostelíka Božího těla stojí na stejném místě od roku 2021, ale už zdaleka nemůže nahradit to, co vybudovali naši předkové. Přesto jsme byli rádi za to, co se podařilo ve velmi krátké době na místě shořelého kostelíku postavit. Dát dohromady kompletní repliku kostelíka za tak krátkou dobu je unikát! Po komentované prohlídce se skupinka vyfotila před kostelíkem a šlo se zpátky trošku jinou cestou směrem k Ropici. Konečnou se stala pro všech aktéry klubovna U Mařenky. Pochod nese v názvu něco o mozku, takže jsem nenechal turisty v klidu a na stoly jim předložil krátký kvíz zachycující otázky o místech, které se navštívily. Myslím si, že si nejen pěkně provětrali svoje těla venku, ale též dali trošku zabrat svému mozku, to určitě nikomu neublížilo. Nejsprávnější odpovědi po vyhodnocení soutěže měla Vlasta Sadowská a z dobratických žen Květa Darnadyová. Zhodnotit tuto zajímavou akci se mohlo hned po odevzdání vyplněné ankety. Připravené klobásky byly takovou malou odměnou na závěr povedeného úterního dne. Jestli se našla nová aktivita do kalendáře střítežských důchodců, to se teprve ukáže. V každém případě je vidět, že čtvrteční procházky plánované od nového roku jsou pro členy střítežského klubu důchodců inspirativní. Do Pochodu pro mozek 2025, zjistil jsem po skončení akce, se letos zapojily spolky a organizace na více jak 140 místech po celé ČR a Střítež byl mezi nimi. Karel Moškoř

• V žolíkovém turnaji vyhrála obhájkyně

  

  První březnové úterý roku 2025 vyvrcholilo žolíkové snažení v rámci JARNÍHO ŽOLÍKOVÉHO TURNAJE 2025. Zájem o tuto karetní hru je poměrně veliký a účast se vždy pohybovala mezi počty 16 – 19 hráček a hráčů. Žolíky jsou oblíbenou hrou především u žen, chlapi se přihlásili jenom tři. Letos bylo celkem pět hracích dnů, což je o jeden více než v minulých ročnících. Organizátor turnaje Karel Moškoř dal tak možnost i těm, kteří nemohli být pokaždé u hracího stolu a do konečného pořadí se potom počítaly nakonec jen tři nejlépe odehraná žolíková odpoledne. O vítězce bylo již jasno před posledním kolem, protože si dostatečný bodový polštář vytvořila loňská vítězka Alena Suchá. O další místa se tak rozpoutal velmi zajímavý boj. Do konečného pořadí výrazně zasáhly dvě ženy, kterým se mimořádně dařilo v závěrečném dnu a povedlo se jim poskočit až na stupně nejlepších. Zejména výkon Anny Potiorkové stojí za zmíňku, uhrála totiž zcela bezkonkurenční výsledek, kdy v součtu ze všech hracích kol se dostala na rekordní bodový součet, který skončil v mínusových číslech na čísle -40 (vítěz každé hry  dostával vždy -5 bodů do tabulky). Výrazný mínusový součet (-17) dopomohl k bronzové příčce také Marii Nogolové. Při závěrečném vyhodnocení jsme ocenili snahu všech, že chtěli přijít a zahrát si mezi sebou. Většině účastníků se tyto setkávání líbí a sami nejlépe ví, že u žolíkových karet musíte mít štěstí, co vám přijde na ruku. A tak to brali i ti, co skončili na dalších místech. Z legrace byla udělena i cena útěchy, kterou s úsměvem ráda přijala Mária Žuková. Předáním medailí a drobných cen třem nejlepším z rukou předsedy klubu Miroslava Fobera skončilo jarní snažení. Nyní se už senioři budou připravovat na jiné aktivity, především sportovní sezónu, kdy pomalu začnou přípravy na některé sportovní hry v rámci kraje.

  Konečné pořadí první šestice jarního turnaje v žolíku tedy je:

  1. Alena Suchá 2. Anna Potiorková 3. Marie Nogolová

  4. Irena Foberová 5. Štěpánka Brzezinová 6. Jindřiška Herecová