Pobyt seniorů v Čechách
Na základě dobrých referencí a posléze nabídky členky Krajské rady seniorů Hany Práglové se uskutečnil v polovině května pobyt pro 24 členů Klubu důchodců Střítež. Stejně početnou výpravu doplnil do autobusu také Klub seniorů z Rožnova pod Radhoštěm. Veškerý program včetně ubytování a stravování zajišťoval pan Michal Zeman se svým kolektivem z Hotelu Brdy ve Spáleném Poříčí. Jak takový pobyt vypadal si stručně přiblížíme podle jednotlivých dnů:
Sobota 14.května - v ranních hodinách pro nás přijel před obecní úřad žlutý autobus, za volantem seděl náš průvodce, řidič, šprýmař, zkrátka veselý chlap a majitel hotelu – Michal Zeman. V Hnojníku jsme dobrali zbylou část naší výpravy a jeli do Rožnova doplnit autobus do plného počtu. To se povedlo a my už fičeli směrem k Brnu, pak po dálnici k naší první delší zastávce. V husitském Táboře byl čas na prohlídku historického města nebo například Muzea čokolády a marcipánu. Potom již směřoval autobus do místa našeho pobytu, kde jsme šťastně dorazili akorát tak se ubytovat a hurá na první večeři. Po ní se už někteří vydali na prohlídku městečka.
Neděle 15.května - hned po snídani nás čekala první vyjížďka, prohlídka zámku Blatná. Počasí ideální, takže nálada skvělá. Ještě před vstupem do interiéru jsme někteří mohli potkat houslového mistra Václava Hudečka s manželkou. Natáčel tam zrovna nějaký filmový dokument. Pak již jsme se zaposlouchali do výkladu průvodkyně Sandry a shlédli vystavené skvosty. Po prohlídce ještě někteří využili možností projít se oborou s daňky nebo navštívili Blatnou. Po dobrém obědě jsme měli odpoledne příležitost prozkoumat, co se ve Spáleném Poříčí nachází. Mají zde několik naučných stezek, poblíž hodně zajímavá místa. Dokonce infocentrum nabízí soutěž „Za tajnostmi historického města“ a vy se můžete projít deseti zastaveními, kde plníte určené úkoly. Většina z nás se vydala za mlynáři od Bradavy. K rybníku Hvížďalka se starým mlýnem a pilou. Pěkná procházka přírodou, prošli jsme hrází a odpočinuli na odpočívce v altánku. Byla tady výzva jít ještě někam dál, ale většina se vydal zpět, jen pětice spokojených turistek a jeden fotograf to vzali dál, aby po dvou kilometrech navštívili obec Těnice a nad ní na louce stojící asi jedinou stavbu v ČR, což je buddhistická stúpa. Pak už honem zpátky na večeři a po ní nás čekalo kulturní vystoupení. Postarala se o něj výborná parta šesti hudebníků – dudácká kapela. Takto jsme aspoň trošku nasáli atmosféru z Chodských slavností, hře na dudy, vozembouchu, klarinetů či houslí.
Pondělí 16.května - Hotel Brdy se nachází ve větším areálu bývalého velkostatku, který kromě ubytování, kuchyně, jídelny, má na druhé straně velikou budovu ve které se nachází Galerie Špejchar. Zde kromě stálé expozice staré zemědělské techniky uvidíte v prvním patře unikát. Je to v podstatě naučná stezka o tom, jak vypadal život na Podbrdsku. Oplatí se ale vystoupat až do nejvyššího patra. To nabízí galerii humorných kreseb známého kreslíře Jiřího Wintra Neprakty. Po obědě jsme se rozhodli dále věnovat našemu městečku, které se honosí od roku 2003 titulem nejmenší historické město v ČR. Opět jsme využili stejné průvodkyně, která nás tentokráte doprovodila do místního zámku, který máme hned přes cestu. No a potom již záleželo na tom, co si ještě přidáme navíc. Jak jsem již zmiňoval dříve, jít je kam, jen mít odhodlání. Já s manželkou jsme v pohodě zvládli jednu z pěkných stezek nazvanou „Perličky víly Terezky“. Předcházelo tomu nejprve vyšplápnutí 106 schodů na Rozhlednu šťastná věž. Je z ní moc dobře vidět do okolí, dobrý nápad něco postavit pro zvědavé turisty.
Úterý 17.května - před námi byl celodenní výlet. Dopoledne se jelo na zámek Horšovský Týn. Původně tu stál hrad, ale po katastrofálním požáru nechali Lobkovicové vystavět zámek ve stylu italské renesance. Komentovaná prohlídka mladou průvodkyní Lenkou nás nadchla a my mohli vidět skvostné renesanční a barokní interiéry. Po prohlídce nám pan Zeman zajistil oběd v nedaleké restaurace Pod radnicí a naším dalším cílem byla více méně příroda. Jelo se do Chudenic, kde se nedaleko nachází Americká zahrada. Národní přírodní památka je pod rozhlednou Bolfánek a my se rádi prošli aspoň částí arboreta zahrnující vzácné druhy stromů a dřevin. Unikátními stromy byly zcela jednoznačně douglaska tisolistá a dřín květnatý, který zrovna nádherně kvetl. U rozhledny jsme se pak občerstvili, někteří zdolali opět nějaké schody, aby se pokochali pohled na všechny světové strany a hajdy zpátky. Byl to moc vyvedený den.
Středa 18.května - před námi je druhý celodenní výlet. Původně jsme jej neměli v plánu, ale nějak se trošku popletly původní návrhy pro obě skupiny a vyhrála varianta jet zase na celý den někam do okolí. U některých byly ještě před cestou obavy, jestli zvládnou dva náročné dny cestování. Bylo však jedinečné vyjet. Začalo se prohlídkou kláštera v Kladrubech. Bývalý benediktinský klášter byl založený před 900 lety knížetem Vladislavem I. Dominantou areálu je kostel Nanebevzetí Panny Marie přestavěný slavným českým architektem Janem Blažejem Santinim Aichelem ve stylu tzv. barokní gotiky. Kupole kostela, která dosahuje výšky 46 metrů, je zakončena zlacenou mariánskou korunou. Délka kostela je 86 metrů a my se prošli pod dohledem a průvodcováním Lenky něčím, co vzbuzovalo úctu i k těm, co vymysleli takový architektonický skvost. Nechápali jsme, jak mohli takové monstrum postavit podle toho, co všechno mají dnes stavitelé k dispozici. Z Kladrub jsme se vydali do Mariánských lázní a tady měl každý svůj čas si projít, co v určeném čase stihne. Nevidět a především neslyšet zpívající fontánu by byla asi největší chyba. Další naše trasa směřovala k Tachovu a kokrétně do jízdárny ve Světcích. Tam už na nás netrpělivě čekal pan kastelán Pavel a představil nám druhou největší jízdárnu ve střední Evropě, momentálně v rekonstrukci. Jízdárnu nechal vybudovat v letech 1858–61 kníže Alfréd I.Windischgratz. Nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí a tak jsme si prohlédli místa s lešením a sdělením, co se má do dvou let dokončit. Humorný a poutavý projev našeho průvodce nás nenechalo na pochybách, že se vše podaří zvládnout a kastelán teprve pak bude nadšeně říkat návštěvníkům, čím vším toto dílo prošlo. Kdo by si myslel, že již naše cestování toho dne skončilo, mýlí se. Po návratu zpět do Spáleného Poříčí a po večeři jsme měli před sebou ještě jednu cestu nazvanou TAJNÝ VÝLET. A protože se jednalo o tajnou návštěvu jednoho významného místa se světoznámou osobností, nebudeme prozrazovat. To by příští návštěvníci pobytů věděli, kam večer jedou.
Čtvrtek 19.května - před námi je odjezd domů. Trošku měníme plán a jedeme jiným směrem než jsme přijeli. Navštěvujeme Svatou Horu u Příbrami, abychom si ještě prohlédli jedno z nejznámějších poutních míst ve střední Evropě. Svatá Hora patří mezi nejvíce ceněné stavby raného baroka, v roce 2015 zde byla provedena rekonstrukce. To byla naše poslední zastávka v našem programu vícedenního pobytu v Čechách. Z Příbrami se vydáváme domů směrem na Prahu a pak po dálnici na Brno směrem k Olomouci a k našim domovům. Bylo moc fajn, jedinou kaňku nám připravily naše silnice v samotném závěru cesty. U Brna čekačka „jen hodinu“ v koloně byla pohodička, před Lipníkem jsme trčeli hodiny dvě a do Stříteži dorazil žlutý autobus skoro o půlnoci. Několik fotek najdete ve fotogalerii obce. KaMoš