Pobyt seniorů na Slovensku

Ke konci prvního měsíce prázdnin, konkrétně v termínu 25.7. - 31.7.2025, odjeli na Slovensko někteří členové Klubu důchodců Střítež. Aby se naplnil autobus, byla nabídka poslána i jiným seniorským organizacím a tak s námi vyjeli též senioři z Vyšních Lhot, Ostravy, Bohumína a Jablunkova. Přijel si pro nás z Hokovců sám majitel Hotelu Park Štefan Píri a postupně jsme na zastávkách v Českém Těšíně a Jablunkově doplnili stav přihlášených osob na tento pobyt. Pro některé to byl již druhý výjezd na stejné místo, kde byli také vloni, více jak polovina jela do neznámého místa poprvé. Z nabídky, která byla všem zaslána všichni věděli předem, co na všechny čeká a kde se mohou těšit na společné výlety.

Už první večer bylo veselo, protože po večeři mezi nás zavítal harmonikář Milan a pěkně jsme si, jak se říká na Moravě, zabékali. V rámci pobytu měli všichni rozepsány procedury a během dopoledne jsme se potkávali v místnostech pro elektroléčbu a srandy bylo dost. Sami jsme si popsali některé procedury jako mravky, psycho a podobně. Kdo měl ve svém těle nějaký kov, měl smůlu a nemohl na magnety, jiní zase dostali pořádnou hodinovou dávku kyslíku, když seděli v křeslech s hadičkami v nose. Nejvíce se asi líbila masáž, kdy naše tělo pořádně projela rukami zdatná Romka, která by svou postavou mohla z fleku reprezentovat Slovensko ve vrhu koulí nebo diskem. Místo pobytu je jako stvořené pro milovníky plavání. Venkovní bazén je dostačující a je-li pochmurno mají i solidní vnitřní bazén s rohovým bazénkem, kde má voda vysoko přes třicet stupňů.

V sobotu jsme většina využívala koupání venku, sluníčko nádherně svítilo a bylo fajn. Po večeři jsme si objednali bowling a překvapivě skoro polovina účastníků si šla zahrát. Využili jsme tři z pěti drah a stihli odehrát každý deset kol. Vítězem v mužích se stal Jarda Marosz z Jablunkova před naším veteránem Adolfem Žukem, v ženách suverénně kralovala Ruth Wojkowská z Třince.

K prvnímu opuštění areálu došlo už v neděli. Čekala nás více jak dvouhodinová cesta na Červený Kameň. Tento hrad asi 8 km od Trnavy se nachází na jihovýchodním svahu Malých Karpat. Podle kronikářských záznamů byl hrad v letech 1271 a 1273 obsazen vojsky Přemysla Otakara II. První písmená zmínka o hradu pochází z roku 1296, kdy jej koupil Matúš Čák Trenčanský, po jeho smrti opět připadl panovníkovi. Z nabídky jmse si vybrali velký okruh, který mapuje interiér hradu, tedy obytné prostory a různé expozice včetně zbraní. Nakonec následuje prohlídka největších sklepních prostor hradu ve střední Evropě. Jestli si dobře pamatuji na výšku a šířku to bylo 9 metrů, délka sklepů 73 metrů s výbornou akustikou. Není se čemu divit, že se tam konají občas kulturní vystoupení, pódium nešlo přehlédnout. Po ucelené prohlídce jsme fofrem mazali na parkoviště k autobusu, protože zatažená obloha nevěštila nic dobrého. Pár kapek nás jen osvěžilo, ale po cestě už byl pořádný slejvák a stěrače nestíhaly stírat. Na dálnici se brilantním manévrem vyhnul pan řidič hromadné nehodě osobních aut, kdy stačil projet akorátní uličkou jen pro autobus a vyhnul se neštěstí. Byli jsme rádi za šťastný návrat do hotelu.

Pondělí bylo spíše odpočinkové provázené procedurami, koupáním a také sportováním. Hrály se molkky, házelo kroužky a při tom opět byla skvělá nálada. Odpoledne už byl program bohatší. Zájemci se mohli svézt historickým autobusem do sousedních Dudinců a ještě před večeří se šlo na prohlídku zámečku, který patří také majitelům hotelu. Co mně zaujalo, tak rozdílné části opravené budovy. V přízemí všehochuť, co kdysi jezdilo po našich silnicích, co jsme měli v domácnostech, zkrátka retro ve všech podobách od motocyklů až po nádobí. Za to na patře luxus začínající nepřehlédnutelným kobercem na zemi, nádhernými lustry a výstavkou obrazů. Pro pondělní den to ale nebylo všechno. Hned v podzemí zámečku nás čekala večeře, posezení u vínečka a opět nás k zpěvu vybídl harmonikář Milan.

V úterý jsme si vyjeli do Maďarska na půldenní výlet zahrnující i jízdu lodí po Dunaji. Počasí jak vymalované a to se pak i radostně chodí po městě. My však stačili jen zavítat na nejstarší tržnici a potom už hurá do přístavu, kde nás čekala více jak hodinová plavba. Je to jiné vidět významné památky města z lodi než z pobřeží nebo auta. Určitě si každý na svůj mobil vyfotil budovu Parlamentu a další perly Budapešti.

Ve středu jsme měli celý den tzv. podle svých představ. Dokončovaly se procedury a mnohem více času se strávilo u bazénů. Připravil jsem pro zájemce soutěž v trojboji, který zahrnoval hod kroužky, hod míčkem na cíl a hod do bedýnky. Ve dvoukolovém počínání si nejlépe vedla mezi ženami Marienka Žuková před Janou Skokovou, na třetím místě se shodně umístily Anna Němcová a Katka Videnová z Ostravy. V mužích jen těsně vyhrál Josef Huczala před Adolfem Žukem, třetí flek zbyl pro našeho předsedu Mirka Fobera. Poslední večer jsme pak strávili opět při společném posezení hned po večeři. Všelijaké hity minulosti nám zahrál na klávesy host večera Jozef Javorka. Jakmile spustil píseň Jede, jede mašinka, bylo všem jasné, že se náš pobyt neúprosně blíží ke svému závěru.

Čtvrtek ráno už byl ve znamení stěhování s kufry do vstupní haly hotelu a loučení i s majiteli hotelu, kteří odjížděli na rodinnou dovolenou. Po snídani se volantu firemního autobusu ujal Jožko a fičelo se zpět do Slezska. Vtipný pan řidič nám pěkně zpříjemňoval cestu a velice rychle jsme zvládli plánovaný návrat. V Jablunkově vystoupili první „výletníci“, pak v Českém Těšíně další a my ostatní jsme kolem druhé odpolední ukončili pobyt před obecním úřadem. Poslední ahoj a nyní už zůstanou jenom vzpomínky. Každý si je vyhodnoťte po svém, bylo nás 51 a tak si myslím, že i tolik bude různých pozitivních i negativních pohledů na to, čím jsme v Hokovcích a okolí prošli. Přeji všem krásné léto. Dny na Slovensku pro připomenutí zaznamenal KaMoš

 Kliknutím na nadpis si pod článkem prohlédnete fotky.